login:
heslo:
přihlášení  (registrace)
neodhlašovat

 


Laura   
11:25 21.10.2015
luxusní snídaně, jo! :-D Jakmile je budím slovy "pojďte na koblihu", tak je čtyřleťák rychlejší než namydlenej blesk


johanka   
11:58 21.10.2015
Ano ano :-D


Lamia   
12:36 21.10.2015
Jj,u nas luxusni snidane taky velmi funguji k hladkemu prubehu (delam domaci kolace,bublaniny). A potvrzuju i fungovani rodicovskeho "priznani", ze jsem nervni z pozdniho prichodu do prace apod.. u nas tohle dost funguje u nejmladsi.


Mimilla   
12:41 21.10.2015
Luxusní snídaně mě ještě nenapadla! Z nás funguje vyndat z postele a náručí odnést k prostřenému stolu?kde se během chvilky doprobudí. Se vstávání m je u nás problém,starší usínají kolem 10.. jsou sovy po tátovi.


Mimilla   
12:43 21.10.2015
U nás ...a nemá tam být otazník. Jsem odsouzen a ke psaní z mobilu, notebook nadobro odešel do věcných lovišť .


Simonetta   
13:22 21.10.2015
Moc děkuji za podnětné odpovědi všem. Zvlášť Miji. On bude už asi problém v tom ,,zacyklení,,Toto vztekání se opakuje už asi rok a půl. Někdy je pár měsíců klid, jindy se to zase opakuje často a za sebou. teď je to období kdy to bývá zas často. Nošení z postele na snídani a různorodé musli apod. praktikujeme už dlouho. Ona třeba i když přijdu z práce se na mě hned vrhne a že chce nosit. Tak jí řeknu, že se pomazlíme, ale ona se začne vztekat, že se chce nosit. Jsem z práce unavená, nabídnu jí pomazlení,pochování, ale ona si trvá na svém. A začne zase vztek. Ani fyzická síla nepomůže, ona sebou pak tak švihá,že a piští nauvěřitelně, jako bych ji snad týrala. Jsou to hrozný stavy. Nemůže to třeba souviset i s tím, že když byla malá, tak se nedopatřením 2x ztratila?Nějaké psychické trauma, má strach že mě zase ztratí?Přemýšlela jsem i o kineziologii..Starší to sice nedělal,takže vztekání moc neznám, ale tohle mi připadá jako extrém. No a ten vztekací záchvat trvává třeba i půl hodiny. Víc ne.Ale jsme z toho všichni s nervama v kýblu.


miji   
22:34 21.10.2015
Tak já si myslím, že vztekací záchvat půl hodiny je pořád normál. Prostě některý děti to jedou víc z různých důvodů, často je to v rámci genderu v rodině silnější. To neznamená, že pokud cítíš otazníky, neměla by ses jít poradit s odborníkem, kterému důvěřuješ, to asi neuškodí takřka nikdy.

Píšeš, že to je v určitých etapách, "obdobíčkách". Co je teď jinak, než třebas před měsícem, pokud to tehdy bylo v pohodě? Je to větší zátěž ve školce, málo slunečního svitu, odstěhovala se kamarádka... myslím, že když je to takhle epizodní, tak to na něco reaguje, kopíruje to jinou strukturu, která může běžnou první pubertu posilovat. Nemá Tě teď třeba méně často nebo dokonce vůbec nikdy o samotě oproti době nedávno minulé (typický kontrast náročného podzimu a společně stráveného léta), nebo není toho na ní prostě moc? Nikdy na tohle znejištěné období neuškodí víc pozornosti věnované dítěti, třeba si vyhradit jedno odpoledne, které budete mít jen pro sebe, samy dvě, bez mobilu. Prý dospělí, kteří jsou z velkých rodin, často vypovídají, že si vůbec nepamatují na chvilku strávenou s mámou nebo tátou o samotě. A nedostatek nedělené pozornosti může děti také znejistit.

A jinak je dobré rozklíčovat si scénář, jaký se opakuje. Píšeš, že třebas po Tvém příchodu z práce (to je logické, je to emočně náročné, těšila se), chce nosit (to může souviset s tím, co jsem psala výš - má Tě málo), Ty to laskavě odmítneš a nabídneš jiné varianty, které ona už nechce. A co se děje dál? Jak se cítíš v tu chvíli Ty, jak to proměňuje atmosféru doma, jak reagují ostatní členové domácnosti a ona zase zpětně na to a především - jak přesně reaguješ Ty? Odpovědi by Ti mohly přinést minimálně vhled do situace a možná dokonce klíč k pochopení, o co vlastně jde z hlediska dynamiky rodiny. Co tím získává? Proč to dělá znovu a znovu, i když se jí dostává negativních reakcí? Je na tom všem pro ní něco pozitivního?

Držte se!


Kopretina   
08:13 22.10.2015
Miji, ja chtela Simon sdelit, co se osvedcuje zatim me. Chtela jsem hodne zduraznit empatickou reakci na vztek, proste vnitrne ji prijimam i s jejim vztekem, delam u toho takove hmm.... to muselo byt neprijemne... apod. namisto vysvetlovani, protoze to podle me kdyz je clovek v silnych emocich vubec nefunguje. Az prejdou, tak ano. Kdo vi, co presne dcerka potrebuje, treba se fakt potrebuje pul hodiny vztekat. Simon, zase jako kdyz prijdes unavena z prace a nechces dokola nosit, tak to chapu. Jsi si jista touto hranici vnitrne? Nebo se ti jen nechce nosit, ale uplne jista si tim, ze ji nosit nebudes nejsi? Jsem si vsimla u nas, ze kdyz si jista jsem, tak dite to vyciti a pochopi rychleji, nez kdyz jsem nalomena a ona me zkousi zlomit na svou stranu. Doufam, ze to pisu srozumitelne.
A urcite hodne pomuze si v sobe uvnitr pozorovat pocity, myslenky a zpracovat je nenak konstruktivne, nemit pocity viny. To uz asi naznacuje miji.

Miji, taky mi nepripada tvuj a muj pristup nejak zasadne v rozporu. Mne je lito, ale nemam cas vse docitat a asi ani reagovat na co se me miji ptas, za chvili se vzbudi dite a bude po klidu na dlouho a vecery se u pocitace snazim netravit.

Muzete mi nekdo, prosim, nekdo vysvetlit, co jsou ty mocenske hry od Aldortky?


Laura   
09:04 22.10.2015
MOcenská hra spočívá v tom, že v době, kdy nejste pod tlakem, že něco musí být, necháš dítě schválně "vládnouT", dělat něco, co tě jinak rozčiluje a zároveň otevřeně přistupuješ na tu hru, přehnaně, např. skládáš prádlo a dítě ho začne rozhazovat po pokoji, tak ty místo, abys ho zastavila a donutila mocí prádlo zase složit, tak začneš zoufale říkat něco jako "ale ne, to je hrůza! Co já si počnu! Všechno prádlo je na zemi, takhle to nikdy nedodělám" Začneš to prádlo sbírat a když ti ho bude znova brát, tak v té hře pokračuješ a necháš ho užít si ten pocit, že ti "škodí" a že na něj "nemáš". Můžete se přitom třeba z legrace "honit" (dej sem to tričko, potvoro....) ale musí být celou dobu jasné, že je to hra a legrace. Předpoklad je, že když si "šprajc" dítě užije do sytosti ve chvíli, kdy na tom až tak úplně nezáleží, tak nebude mít tolik potřebu šprajcovat se ve chvíli, kdy na tom záleží.


Kopretina   
10:52 22.10.2015
aha, diky, zkusim :))


rebelie   
23:34 22.10.2015
Miji, já Tě chci domů ;-). U nás jsme vzteklí všichni, andto ještě nevyspalí a je to někdy fakt mazec... poslední dny mám pocit, že jen řvu :-///. Jen bych teda rozporovala, že si dítě neublíží - B. začal se vztekáním ve 14m, mlátil hlavou o zem a fakt festovně a ještě vyhledal dlaždičky místo koberce apod., měla jsem o něj opravdu strach, jasně, lebku si nerozbil, ale modřiny měl slušný.


babalala   
08:44 23.10.2015
Hm, mi připadá, že pokusy o nějaké racionální zdůvodňování ve chvíli akutní potřeby, navíc citové, jsou za á - naprosto zbytečné, za bé - kontraproduktivní pro samotného zdůvodňovatele.. I mezi dospělými, natož u malého děcka.

Když si představím tu situaci sama se sebou v hlavní roli: Mám za sebou těžký den, toužím se nechat obejmout od chlapa, na chvilku se
k němu přitulit na gauči a na nic nemyslet. On mi místo toho vysvětlí, že je unavený z práce a že mě teda obejme v předsíni, ale pak si půjde po svých. Už vidím svoji chápavou reakci a všeobecně dobrou náladu, žádný pocit křivdy, odvržení, vzteku..
Jestli teda není lepší raději VYHOVĚT přesně v té formě, jak je požadováno, místo nabídnutí řešení jiného, které bude samozřejmě už
z principu odmítnuto, prostě jen proto, že je náhradní..?

Jako samozřejmě, nastavování hranic a tyhlety věci jo, jsem drsná a jejich pokusy o manipulaci mé osoby ohledně jídla, hraček nebo sledování kravin na youtube důsledně odmítám, ale když jde o emoční potřebu, tak všeho nechám, odstavím pánev z plotny a jdu tulit, oni stejně za pět minut zase odběhnou.. Neměla bys to, Simon, taky lepší - vyhovět a aspoň pár minut ponosit, než pak snášet půlhodinový hysterák?


Simonetta   
10:15 23.10.2015
Díky Babal za jiný pohled u jiné strany.taky už jsem o tom přemýšlela udělat to. Ohledně toho nošení..Ona mi přesně tohle dělala ještě před půl rokem na každé vycházce(měla 3 roky). Už za barákem, že chce nosit, že jí bolí nožičky a že se chce mazlit. Jako do těch dvou let jsem měla nosítko a když tohle nastalo, nosila jsem. Ale když to přetrvalo a ona je hodně dlouhá a těžká, nechtěla jsem povolit. Unavená nikdy takhle zezačátku určitě nebyla. Už na to fyzicky nemám a docela mi to na čas otrávilo chodit na vycházky, když to řeknu upřímně. Starší běhal, užíval si to. Babičky ani tatínka o to venku nikdy nepožádala, jen mě. Ty řeči, že jsem si ji tak naučila a že je rozmazlená jsem zkousla, ale po tom, co teď pár měsíců chce nosit i po doma a nevymění to ani za pomazlení v sedě, mi přijde už jako pomalu citový vydíraní. Já nevím, nechci s ní bojovat, snažím s ní mít blízký citový vztah, minulý víkend jsme měly odpoledne jen pro sebe s výletem. Nevím jak to ukočírovat.Začíná to být nefér vůči tomu strašímu, má taky svoje potřeby. Nebo to moc řeším?


kyri   
10:53 23.10.2015
simon, já bych taky vyhověla, ale stanovila bych si nějaký mety - jakože venku "ponesu tě jenom támhle k tý lampě, pak už půjdeš sama", ve školce/doma "poponesu tě jen do pokoje..."
u nás tohle fungovalo. naše děti se venku chtěly nosit/poponášet dlouho, určitě nejméně do 5 let :x tak jsme jim to dávkovali takhle - že jako ok, proč ne, ale ne přes míru a svý vlastní utrpení/znechucení... dobrý je, když rodič je dítěti modelem v nepopírání sama sebe :D

a docela mi pomáhá říkat si, že "... i 'ne' je projevem lásky" (v. satirová) - někdy to vypadá tak, že když někoho odmítnu, tak ho "dostatečně nemiluju". ale tak to neni.
a za druhý, co mi dává docela dost takový tý síly a pevnosti držet ty hranice je, že když já budu ukazovat děckám to smysluplný "ne", tak i ony budou pak schopný říkat "ne" na spoustu toxickejch věcí, který se kolem nich časem můžou motat. jakože oblíbený kamošce řeknou v klidu "ne, ten crack si s tebou nevykouřim" a nebudou mít žádný výčitky, nebo někomu, kým si nejsou tak jistý, řeknou "ne, s tebou se nevyspim" - tj. mam dojem, že když dětem některý věci odmítám, pže respektuju svý vnitřní pocity a stavy, tak jim vlastně dost prospěju do budoucna, pže ony se pak taky naučej číst svý pocity a stavy a jednat podle nich, namísto podle tlaku okolí.

takže ad nošení - poponesla bych podle svý aktuální možnosti a chuti, domluvila bych jasnou metu předem, tu bych splnila. kdybych sílu neměla už vůbec žádnou, nenosila bych a stála si za tím s tím nastavením, že je to tak dobře, pže nepůjdu přes svý limity a nebudu dělat něco s nechutí - to dítěti ani mně stejně nic nedá. radši bych spolu s dítětem vymyslela něco, co bude fungovat líp (v čase klidu. v afektu toho nikdo moc nevymyslí)
ona možná malá chce nějaký vítací rituálek, tak bych vymyslela nějaký, co bude sedět oběma (jo, a určitě jsme párkrát dětem ze srandy nabídli "tak teď nes ty mě" - jakože aby to viděly z druhý strany taky, tu realitu :DD)


johanka   
11:37 23.10.2015
U nás s tímhle byla docela potíž u Laděnky, ona jako už docela velká trvala na různejch rituálech jako doprovázení na záchod za zimních večerů (ne nocí, tam to beru jako legitimní :)), zapínání pásu v autě, ono mě to fyzicky zas tak neobtěžovalo a ona se tvářila, že okamžitě zemře na citovou deprivaci, pokud to pro ni neudělám. Ale zároveň mi to přišlo debilní a zbytečný, že proč jí mám proboha zapínat pás v autě, když si ho umí zapnout sama a já jí můžu dokázat náklonnost jinak. No některý z těch věcí jsem musela tvrdě hraničně potlačit :), jiný zmizely, když skokově dozrála během posledního roku (předškolního), teď už jí naopak dělá radost, věci vykonávat sama. Pořád teda držkuje, že Helči jsem nosila aktovku tři roky a jí (vozím teď do školy tři děti, dvě svoje a jedno cizí) nenosím od začátku vůbec nic, ale to už je jen takovej konverzační kolorit. Nakonec vlastně nevím, jestli na to dozrání měl vliv věk, moje neoblomnost v některých věcech, nebo souběh obojího.

Co teda považuju za podstatný, pokud dítě takhle visí, snažím se najít nějakej rituál a způsob, jak se citově nabažit tak, že nám to bude vyhovovat oběma. Furt dokola jsem opakovala, že člobrdo mě nebaví a prostě ho hrát nebudu, ale ráda jim budu číst, až taky pochopily, že nemůžou chodit do řeznictví pro šampón :). A prostě jsem navrhovala a zkoušela různé způsoby, jak citově nabažit dítě tak, aby mě to neobtěžovalo :) Čas, kterej je tomu třeba věnovat, člověk neošidí, ale obsah se nakonec vyladit podařilo :)


babalala   
12:42 23.10.2015
To je naprosto přesné, Kyri :o))) "Ponesu tě jen k támhleté lampě, jo?" - souhlas, poponesen o padesát metrů, pohoda, spokojeně odběhl. Zato při odmítnutí byl schopný další dva kilometry až domů prokňourat, jak ho strááášně bolí nožičkýýýýýý.. (Hysteráky se u nás naštěstí moc nevyskytovaly, zato takové to protrahované "e-he, e-he, e-he" třeba hodinu a půl v kuse.. joj!)

A to obrácení rolí "nene, já jsem tě nesl do postele včera, dneska ty mně" s hraným nástupem na zádíčka - to je mhd specialita, zabírá taky spolehlivě. Nebo si začnem hrát na postbatolata a napodobovat je: "Nééé, ten pólek jíst nebudu, je málo zelený, dejte to plyč!", "Néé, nebudu si skládat to tličko, to já neumím, to je těžké" a podobné specialitky. Ohromná legrace, původní stupidní požadavek zapomenut, "omylem" snědeno/vykonáno i to, co bylo o deset minut dříve nepřekonatelný problém.


Verglem   
14:28 26.11.2015
Jak na vztekání, když chce věci od dětí, které mu to nechcou půjčit, když chce, aby mu čaj udělala máma a ne táta apod.? Poslední dobou začíná náš 2,5leťák takhle vyšilovat, vzteká se, až se počůrá, pak nechce převléct. Většinou se ho snažím vzít do náruče, ať se vyvzteká, ale už mám břicho a on dost velkou sílu a v tom amoku mě občas dá facku nebo mě kopne.. Dnes jsem z toho úplně zdrblá, těhu hormony, unavenost, neuklizený byt, návštěva, a do toho vztekající se dítě....


zelvarka   
14:57 26.11.2015
Neni to prave miminkem? Je to narocne obdobi.


listicka   
15:00 26.11.2015
u nás vyvztekání v náručí nefungovalo, to se vždycky rozzuřila ještě víc. fungovalo být nablízku (třeba si k ní sednout na zem) a čekat a čas od času se pokusit na ni sáhnout, jestli už je zralá na tu náruč. když na dotek reagovala neutrálně nebo pozitivně, tak jsem ji vzala do náruče, aby se v ní douklidnila. občas ji hysterák vyčerpal natolik, že v náruči na pár minut usnula.


Ji.tulik   
15:04 26.11.2015
Ja jsem dneska uz zrala na skok z okna kvuli starsimu, radu nemam. Prezit. ;-)


Verglem   
15:27 26.11.2015
v náručí se sice vzteká, ale příjde mi, že má jistotu, že tam jsem s ním, když jsem šla pryč, aby se vyvztekal pryč, bylo to ještě horší, nakonci většinou sám řekne, že chce"pomojkat" a přitulit se. Jen nevím, jak to řešit, aby takové stavy nenastaly, přece nemůže chtít, aby bylo vše podle něho. Brát lidem věci z ruky, pít, jen když to bude od toho a toho... Achjo, dnes mám den...


Laura   
15:31 26.11.2015
Verglem: 2,5 roku, období vzdoru, 2.5 roku, období vzdoru, 2.5 roku, oblobí vzdoru... Bude to ještě horší a nepomůže na to nejspíš vůbec nic. Musíte si tím projít. Je to na blázinec.


listicka   
15:38 26.11.2015
verglem, vždyť taky píšu, že jsem neodcházela, prostě jsem si sedla vedle ní, v takové vzdálenosti, aby mě třeba nepokopala. ale tak každému se osvědčí něco jiného. a jak píše laura, je to období a snažit se, aby takové stavy nenastaly, nemá smysl. samozřejmě že "může chtít", aby bylo vše po jeho. a ty jsi tu od toho, abys nastavila ty hranice. je to děsně náročný, já vím... jako samozřejmě pokud dojde na to, že dítě je unavené/ospalé/hladové, bývá to ještě horší, takže je dobré předcházet takovým situacím, ale vztekat se bude i čilé, vyspané a nasycené, období vzdoru je prostě období, kterým projde každé dítě, jen některé má ty projevy silnější, některé slabší.


zelvarka   
17:57 26.11.2015
me se....mladší;-)


Kopretina   
21:27 26.11.2015
Verglem, na vztekani, kdyz ji deti nechteji neco pujcit, pouzivam empatickou rekci, pripadne vysvetleni, ale tak to ona vi, jde spis o emoci. Vybirani osob, co ma kdo udelat, respektujeme, vyhovime ji, pokud to nikomu nevadi. Asi celkove se ji snazim vyjit vstric, jak to jen jde, i kdyz se mi to zda jako blbost nejvetsi. Jinak se to totiz zvrhava do boju o moc a to uz je spatne.
Ve vsem vyhovet samozrejme nejde a pak hodne zalezi, jak se hranice nastavi.
Je to obdobi, kdy se tvori ego a ono to desne prehani. Chci ji dat pocit, ze muze ovlivnovat deni kolem sebe, chci aby se naucila rozhodovat a postupne pribirat zodpovednost.
Kdyz je ve vzteku, do naruce ji neberu (stejne by me odstrcila), delam to jako listicka, jsem u ni a do naruce prijde, az kdyz chce sama.


slunicqqo   
08:38 27.11.2015
verglem jak píšou holky, musí si tím projít každé dítě, my to máme už delší dobu taky. Zachvíli mu budou 3roky a stále se projevuje, někdy až moc, ale přejde to, vidím to u starší, které bude šest. Ale zas budou jiný problémy, takže si vlastně nevybereš. Já se snažím taky vyhovět, pokud to jde, nemá cenu to lámat přes koleno. Třeba ted v týdnu jsme přijeli z nákupu večer v půl 8 v době kdy chodí děcka spát. Měla jsem toho plný zuby, celej týden su nalomená, jak na mě něco lezlo, takže bych nejradši spala furt a nedělala nic. Chtěla jsem rychle vybalit nakup , mezitím měl mhd zajistit, aby byli děcka v pyžamu , vyčuraní, vyčistění zuby. Malej z ničehonic začal řvat, že chce abych tam šla já ne táta. Ja jsem ale teda vybalovala, řříkala jsem si ,at si to tentokrát mhd vyřídí, už jsem z toho vymrčování byla nějaká vyřízená a co myslíš? Rozeřval se tak, že se pozvracel. Takže jsem stejně jít musela, a prodloužili jsme si to ještě o čištění poblitýho koberce. Prostě je to jen pitomý období a přejde to, neboj. Takových situací je tisíce denně, jde třeba na záchod, chce rozsvítit, rozsvítím chce zhasnout. No na bednu. Ale tak zase blbce ze sebe nedělám, Rozsvítím , zhasnu , rozsvítím a pak už nic. Přece tam nebudu stát půl hodiny


listicka   
09:47 27.11.2015
sluníčko, takovýhle situace, že přijedeme večer v době, kdy se jde spát, jsem řešila a v podstatě dodnes řeším tak, že radši všemu vyhovím, protože ve chvíli, kdy ty děti jsou zralý do pelechu, tak jsou taky zralý na okamžitej hysterák z jakýhokoliv podnětu. tak se tomu radši snažím předcházet a nepovažuju to za rozmazlování.


Laura   
10:43 27.11.2015
A ještě k větší depresi - některým vzpurným chlapečkům to zůstane dlouho: V., 4,5 roku, včera večer z únavy a hladu vystřihl půlhodinový hysterák, protože se mu spletlo K a R, deset minut ječel, že znak R je hláska K a ne, co mu říkáme my, pak dvacet minut, že my můžeme za to, že brečí a je mu z toho zle, protože nezařídíme, aby R bylo K... Chudák :)


listicka   
10:58 27.11.2015
lauro, z únavy a hladu ti vystřihne hysterák i mnohem starší dítě. ;) takže máš vlastně před sebou ještě dlouhá léta hysteráků. :D


Laura   
11:03 27.11.2015
No jo, já furt srovnávám s hyperklidnou M. :) Ta už to nedělá dlouho, spíš pokňourává :)))


listicka   
11:08 27.11.2015
kňourání taky nesnáším. :D a ještě když má kňouravou, tak mluví tak potichoučku, že jí vůbec nerozumím. to by už pak bylo možná spíš do tématu "jak reagovat na vztek rodiče". :D


Ji.tulik   
11:41 27.11.2015
Lauro, napodobne, u nas vcera REV, pac si ustrihl snurky u kalhot a chtel je zpatky... Knourani je des, ale u nas je ted denne rev, klidne neco jak u vas s pismenama. Ma si sundat boty a rev. Hlasitej krik, jsem celkem zoufala, potvrzuju emoce a kde co, ale dohaje proc je tak hlasitej...


Laura   
11:56 27.11.2015
Jé, ustřižený šňůrkym to jsme řešili měsíc nazpátek :-D


Verglem   
12:31 27.11.2015
já řešila tento týden úplně nové rozstříhané tepláčky :-)


maureen   
12:51 27.11.2015
S prostředním 2,5 roku už jsme si taky pár vzteků užili, i když zatím ne takovéhle bezhlavé vymrčování.. No ale s nejstarším flegmatikem ani 1 vztek zatím, ťuk ťuk - znamená to, že nebude mít ego?:)


Makoush   
14:06 27.11.2015
potvrzuji "A ještě k větší depresi - některým vzpurným chlapečkům to zůstane dlouho", náš 4.5 se z toho také ještě nedostal a já moc dobře vím, že všechno co dělá a čím mě vytáčí, je pomsta od vesmírku. To mám za to, že jsem se v mládí pozastavovala nad "těma děsnejma klukama" a v duchu vynášela ne moc pěkné soudy... ale uz si teda myslim,ze jsem si to vyžrala už dost a mohl by mi vesmírek nadělit pár let klidu:-D


Kopretina   
18:25 28.11.2015
maureen, no ja jsem se pry take nevztekala a nejake ego se tam urcite najde :)
U toho vztekani mne nekdy pomaha si rict, ze je to zdravy vyvoj a ze pro ni to je tezsi nez pro mne. A je to fakt, jsem rada, ze se vzteka, akorat nekdy nevim, co mam delat se svym vztekem, ktery jeji vztekani vyvola, a to pak ji asi nejdu uplne dobrym prikladem, jak zvladat sve emoce :))


Elen   
21:41 28.11.2015
Naše Kaya taky vyvztekávala v obdobích.. začalo to cca ve 3letech a cca rok to bylo hodně intenzivní..bývala i agresivní, zlá, umručená, věčně nespokojená.. občas byl 14dní klid a zas.Nepřišla jsem na spouštěče, ale tenhle masakr skončil cca před půl rokem a dozníval ještě dlouho a občas to přijde, ale je vidět, že te´d se to hodně mění a dělá to když je třeba hodně unavená, ale je to už jen lehce, nic co bych mohla označit jako nenormální. Nakonec jsem byla dost v depresi (i v těhotenství- říkala jsem si, že to asi nepřežiju, pokud bude pokračovatnebo pokud to druhé bude taky takové :-D ) a pak jsem si řekla, že musím přestat si to tak brát a začala jsem víc vnímat, že jí taky není nejlíp, když se furt vzteká a vyvádí..


rakos   
10:14 16.08.2016
Pipky, znáte knihu Solterové Moudrost raného dětství? Co na ni říkáte? Ve zkratce je o tom, že je důležité nechat dítě vyplakat, ne vyřvat samotné, ale hezky v náručí, že se tím odplaví různé frustrace, které se jinak přenesou jinam (nadměrné kojení atd.). Já pořád nějak nevím, co si o tom myslet, nejsem typ, kterému by to přišlo přirozené... ale s mladší, které je te'd něco přes rok, si říkám, že na tom možná něco je, má záchvaty šíleně vzteklého pláče, tak mě napadá tenhle přístup a taky pevné objetí, přijde mi, že si o to říká, ale když ji držím, chce pryč a já mám pocit násilí... Tak nevím, jestli je v pořádku prát se s dítětem, aby se vyvztekalo u mně... Nějak neumím poznat hranici mezi tím, že se uklidní a že ji zlomím svou vůlí...


Ji.tulik   
11:56 16.08.2016
Necetla jsem. Ale starsi jeden cas jecel napr. po navratu z venku u dveri i 45 min. a nepomohlo nic, objeti nechtel, nechala jsem ho jecet, ale sedela vedle nej. Nebyl sam, ale do naruce nechtel a ja ho lamat nechtela.


Laura   
12:59 16.08.2016
Tak s notorickým vztekačem nejde dělat nic jiného, než ho nechat, někde poblíž... PO bych teda neaplikovala, to JE podle mě násilí, respektovala bych aktuální emoci (odmítání mámy), náš vztekač se vybrečel a ke konci přišel na mazlení sám od sebe. Ale tipuju, že to jde tak od roka a půl, dřív ty děti brečej, protože mají nějakou nenaplněnou potřebu, která se vybrečením nevyřeší


micziko   
09:30 21.09.2018
Ahoj, nevim, jestli jsem v uplne spravnem vlakne...ale potrebuju trochu poradit s trojkou. Porad pisti, jeci, krici, vzteka se. Je mu rok a pul, motoricky je- rekla bych- zdatny az moc. Zacal chodit v 9m, od 10m lita. Vsude leze, splha, podleza, vynalezavy je teda az moc. Ale pri sebemensi nepohode( unava, hlad, zizen, nez se vykaka, kdyz se vykaka, kdyz se pocura, kdyz mu neco nedovolime...) zacne strasne kricet nebo si zkousi hlasite pisteni jen tak. Musim rict, ze uz to je dost na hlavu a nevim, jak ho to odnaucit. Rekla bych, ze temer 80% sveho bdeleho stavu projeci. U predchozich deti jsem to v takove mire nezazila. Samozrejme ho jeste kojim, takze nacucly je taky kazdou chvili. Myslim, ze i spanek je problem: vstava mezi 6.30-7, kdyz vypravujem sourozence do skoly, pak usne kolem desate na cca 1,5-2 hodiny a pak to tahne az do vecera. Cca po 6 ho zacinam chystat na spani- vecere, koupani, usina kolm pul 8. V noci se budi jeste na kojeni, ale spis se jen pomazli a spi dal. Satkovat se vydrzi jen chvili, v kocarku taky chvilicku- porad vyleza a chce chodit. Jako ja vim, ze to je jen obdobi, ale teda dava mi zabrat a mhd ten jeho krik nedava vubec.


Laura   
20:32 21.09.2018
Radu nemám, jen ujištění, že se to zlepší, až začne trochu mluvit. Artikulace je přelomová.



©2018, SLEPIČÁRNA