login:
heslo:
přihlášení  (registrace)
neodhlašovat

 


ngvadi   
18:09 30.01.2016
Příprava na sourozence to úplně není, kam až nechat zajít staršího taky ne, protože je to oboustranný, tak zakládám nový téma, snad jsem už existující odpovídající nepřehlídla :)

A zajímaly by mě vaše zkušenosti, jak moc zasahovat x nezasahovat. Je jasný, že dokud je to mimino, který dělá věci bez zlýho úmyslu, tak je potřeba chránit starší dítě před jeho nevědomými útoky a mladší zase před (oprávněným) nakrknutím toho staršího... Ale co když už jsou obě strany vyspělý natolik, aby věděly, že tohle toho druhý rozčílí? Typicky klasický přetahování "moje!", "ne, moje!", a obě to už dělaj s cílem tu druhou vytočit do běla, aby řvala to svoje "moje!" ještě hlasitějc... je jasný, kdo se jako první vytočí doběla, že :)) ale zasahovat se mi pořád nechce, mám pocit, že tu hádku prostě k něčemu potřebujou, že do toho obě jdou s takovou vervou...


marka1   
21:25 30.01.2016
sourozenecké hádky řeším ve chvíli kdy mě začínají fyzicky, zvukově nebo jinak obtěžovat... pokud se koušou potichu za rohem tak je to jejich věc :-)


ngvadi   
21:46 30.01.2016
tak pokud se někde řežou, že o tom ani nevim, tak mě to samozřejmě nechává naprosto chladnou :-D ale většinou o tom vim a už mě se*e to furt řešit za ně...




slunicqqo   
00:06 31.01.2016
Ng mam to.jako ty taky me to vzdycky vytaci ale snazim se ucit zasahovat co nejmíň i kdyz me.to.stoji.dost úsilí.vadi mi ten.nekonecnej jekot a je to furt dokola


johanka   
08:32 31.01.2016
Já se snažím řídit odhadnem, jestli ten konflikt konverguje k řešení, nebo diverguje :). Pokud se nakonec samy dohodnou, je to ideál, a je idál se jim do toho nemotat (to samý pokud vidím, že nasraný dítě se dokáže samouklidnit). Pokud vidím, že řev přechází v horší řev, ten ve škubání vlasů a to v lámání údů, případně že nasranec rozmlacuje věci a odchází z domova, tak je na místě zasáhnout :-D


marka1   
09:16 31.01.2016
hlavně sem v tom dost závislá na vlastních náladičkách- jsou dny kde je nechám se řezat a jindy je rovnám už při prvních náznacích hádky...


ngvadi   
16:59 31.01.2016
díky, anzo!


kubinkov   
17:46 31.01.2016
Po letech mi mladší vypráví, co jí starší říkala a dělala... A jsem ráda, že jsem to nevěděla a mladší obdivuji, že to vydržela a nežalovala. Jsou prostě schopni si to vyřešit sami. Teď mají vztah hezký. ( Starší chce sdílet privát v Praze s mladší a mladší je kategoricky proti. :-D )


Lada   
12:51 29.02.2016
Já bych nezasahovala, ať si to vyříkají sami. Pokud by tedy nedošlo k nějaké vyhrocené situaci. Pak bych jim promluvila do duše a nebo dala přes prdel oboum a dala jim nějaký úkol (úklid). :)


atid   
12:58 29.02.2016
lado a ty ses taky vzala jak?


babalala   
16:49 29.02.2016
To by mě taky zajímalo.. a jakou zbraň doporučuješ, Lado? Klasiku řemen a lískovku nebo něco sofistikovanějšího? ;o)

Jinak jsem se zrovna nedávno od odborníka dozvěděla, že sourozenecké spory jsou nutné a potřebné, jejich nepřítomnost patologická. Takže pokud jejich vzájemné řešení nenarušuje vaše kruhy, nezasahovat. Když ano, izolovat, nechat vychladnout, jestli si ještě po čtvrthodině budou tu strašnou křivdu pamatovat, vyříkat, jinak nechat být.


Mimilla   
17:08 29.02.2016
Tak mně je celkem jasný, že ideál je nezasahovat,ale co matčiny pocuchané nervy?:-) když slyším ten ryk a řev, tak mě začnou často strašně brnět ruce a bušit srdce a odejít ne vždy lze. Tak pak holt neempaticky a nerespektujícně zasahuju.Pro Ladu - řevem,ne výpraskem.


pema   
20:07 29.02.2016
ale babo, preventive predem profackovat, strom se ma ohybat, kdyz je mlady, no ne? :D


anima   
20:21 29.02.2016
lado :DD Jasne, pres prdel, spratkum :D

ja jsem onehda taky cetla clanek o tom, ze sourozenci hadky potrebuji vic nez cokoliv jineho, takze se snazim nechat je probehnout a nezasahovat, nebo zasahy minimalizovat :)


maureen   
21:21 29.02.2016
No já nevím, tohle nezasahování mi piřjde zatím z takových těch pravidel, jak by se mělo ideálně s dětmi jednat, pro mě asi nejvíc nepřirozené... Zatím hádek moc nebylo, ale.. U nás je to zpravidla tak, že prostřední (výbušná povaha a svéráz) něco suverénně sebere nebo zničí nejstaršímu, ten začne fňukat, a prostřední ho jako návdavek kousne, že co se brání... Fakt se má nezasahovat? Končilo by to u nás vždy stejně, pokousaným nejstarším.. Nebo jako počkat, až se naučí nějak bránit? Teorii nemám načtenou zatím žádnou a moc tomu nerozumím.


ngvadi   
21:28 29.02.2016
maureen, u nás je to podobně... jasně, dokud se dohadujou nějak víceméně neutrálně, tak to do toho nebudu zasahovat. ale když starší začne využívat dost neadekvátně svojí fyzický převahy, tak cítím potřebu zasáhnout... a pak naopak, když mladší dělá něco zcela evidentně naschvál, nebo se taky pouští do fyzických útoků (kousání apod.), tak mi přijde dobrý zasáhnout taky jednou ve prospěch tý starší, abych nepeskovala pořád jenom jednu...

případně jak píše mimill, ve chvíli, kdy fakt už nemám nervovou kapacitu nechat je tu se vzájemně mrzačit a řvát, tak lítaj silnější slova...


slunicqqo   
09:21 1.03.2016
ja zasahovala dost když byl D mladší, a ještě se nějak moc bránit neuměl, když třeba lezl a bral S hračky, nebo zbořil lego, nedělal to umyslně . Tak jsem se snažila to nějak eliminovat, lego třeba stavěla když spal, ale všemu se vyhnout nedalo.
Ja se hlavně snažím krotit svoji povahu, vím že se to odráží na nich. Jako na jejich chování. Jak pěním, začnu řvát. S to pak samozřejmě používá taky a je to nekonečnej koloběh. Ale dá mi to dost práci se udržet nějakou delší dobu. Hlavně ted , jak jsem těhotná. Neustále mi bylo zle. Do toho ta hrozná unava, hlava mě bolí taky často , tak to pak vybuchnu raz dva


Laura   
10:39 1.03.2016
Tak fyzické násilí (kousnutí) je jasný důvod zasáhnout, ne? Jinak pokud se jedno neumí bránit (nejstarší je zdatná psychomanipulátorka, prostřední to nedává), tak oběť (po konfliktu) empaticky nahlas polituju "no ta M. je ale potvora, co, takhle tě dusit, to se nedělá", popřípadě naopak "No ten V. tě zase zrasoval, chudáčku, takhle jít do ségry, to se nedělá".



©2018, SLEPIČÁRNA