login:
heslo:
přihlášení  (registrace)
neodhlašovat

 


Články

Rozhovor s Josephem Sheppherdem
Dobrý den, Josephe, ráda bych vám položila několik otázek vycházejících z vaší přednášky a z vaší zkušenosti v Africe, vlastně z vašeho života.
 
Ano, samozřejmě, jsem připravený.
 
Čím se teď na Slovensku zabýváte?
 
Momentálně píšu knihy.
 
Opravdu? Knihy o antropologii?
 
Už jsem vydal 40 knih a nyní se překládají do slovenštiny. A také píšu historické povídky s prvky antropologie. Odehrávají se v době před 300 lety v Trnavě.
 
 
Jak vidíte vývoj výchovy u západní civilizace? Změnila se výchova? Zlepšila se?
 
Pamatujete si na dobu, kdy existovala západní hudba? A pak se z toho stala spíše světová hudba? Stejně tak západní rodičovství je dnes světové rodičovství. Víme, že existují nové přístupy a zkoušíme je.
 
Došlo tedy ke zlepšení?
 
Ano.
 
V kmeni Ntumu je zvykem, že prarodiče vychovávají děti, což se mi zdá docela moudré. U nás to však podle mě možné není, protože většina prarodičů má na výchovu naprosto rozdílný pohled než rodiče. A někdy je přístup prarodičů k dětem naprosto nerespektující. Jak to vidíte vy?
 
V kmeni Ntumu se výchova dělí mezi prarodiče a rodiče, přičemž se tyto dvě skupiny nepřekrývají. Prarodiče dětem neříkají, co mají dělat. Neučí je jak přežít nebo vařit, jak se obléknout. Jsou zde proto, aby jim ukázali souvislosti, aby jim předali moudrost. Takže když se dítě zeptá svého rodiče, co je správné udělat, rodič mu odpoví: „Víš, já si myslím toto, ale jsem mladý. Jestli chceš opravdu dobrou odpověď, zeptej se svých prarodičů.“ Na prarodiče tedy odkazují v otázkách týkajících se moudrosti. Prarodiče zase, když se jich dítě zeptá, jak si má něco vyrobit, řeknou: „Běž se zeptat svého otce.“
 
Velkou výhodou kmenového života je právě komunita, kdy se péče o dítě rozloží mezi víc lidí. Není to pak tolik vyčerpávající, jako když se tady u nás stará o děti matka, která je s nimi doma celý den sama. V tom vidím velký rozdíl. V naší společnost se mladí lidé stěhují od rodičů, a pokud s nimi zůstanou bydlet, většinou je to problémové soužití. Myslíte si, že je v našich podmínkách možné něco v tomto směru zlepšit?
 
Představte si africkou vesnici. Lidé zde žijí spolu, vidí se každý den a vědí, že se budou každý den vídat nadosmrti. V západní kultuře jsme zvyklí se odstěhovat a také nemáme příliš velké rodiny. Vytváříme si jakési sociální sítě, kdy se rodina sejde a v tu chvíli vlastně vytvoří takovou malou vesnici. Avšak když žijete pod střechou s rodiči, kteří věří, že jejich síla spočívá v tom, že vám dokážou vnutit svoji vůli, vždycky bude docházet ke konfliktům. Tajemství spočívá ve změně konceptu moci, ne ve změně bydliště.
 
V přednášce se mluví o klasickém výchovném příkladu – hádání se o hračky. Čím to je, že se děti v kmeni Ntumu o hračky neperou ani nehádají a naše ano? Naše dítě nikdy nevidělo, že by se někdo doma o něco přetahoval, věci si půjčujeme, a přesto se o hračky dohaduje už od první chvíle.
 
Každé dítě se všechno naučí pozorováním ostatních. A ne vždy sledují, jak se lidé dělí o věci, ale jak se respektují a jak jsou zodpovědní. A když přijde správný čas, děti toto své pozorování a porozumění převedou například na hračky. Lidé v kmeni Ntumu nikdy neviděli takový konflikt, jehož výsledkem by bylo nerozdělení se o věci. Také se u nich nehovoří o sdílení věcí. Oni sdílejí technologii. V jejich kultuře, pokud někdo něco ví a ten druhý zjistí, že to ví, přičemž on sám to neví, nezeptá se. A když ten, který ví, zjistí, že ten druhý neví, přestane s činností a naučí ho to. Ideální stav je totiž ten, kdy všichni vědí všechno. Ve vědění je sice síla, ale ne taková, která vede ke znevýhodnění ostatních. Vědění je síla všech, vědění je kolektivní.
 
Co byste po svých zkušenostech z pralesa poradil rodičům? Měl byste pro ně jednu všeobecnou radu?
 
Tohle musíte napsat opravdu opatrně, ano? Poradil bych jim, aby se z nich nestali Američané. Víte, existují určité modely a jejich opaky. Měli byste od tohoto modelu upustit a najít takový, který bude fungovat. Protože tento z historického hlediska skutečně nefunguje.
 
Co nejdůležitějšího jste se od kmene Ntumu naučil?
 
Od tohoto kmene jsem se naučil, že koncept moudrosti se nedá hierarchicky zařadit – není důležitější než například to, že umíte dělat účesy nebo že umíte vyrobit lžíci. Moudrost je nadání jako každé jiné. Vyžaduje učení, studium, musí být neustále pěstována. Když se zeptáte dítěte z kmene Ntumu, v čem vyniká, řekne například, že je umělec. Nemyslí to vůbec arogantně, nechlubí se, není v tom falešná skromnost. V našem jazyce také můžete říci, že jste umělec, je to přijatelné. Avšak když se zeptáte někoho z kmene Ntumu zeptáte, v čem je dobrý, a on vám odpoví, že je dobrý v moudrosti, že je moudrý, nemůžete to v našem jazyce takto použít, prostě to nefunguje. Nemůžete se představit: „Dobrý den, jmenuji se Joseph a jsem moudrý.“ Protože u nás existují, co se týče mluvení o moudrosti, určitá tabu, kdežto u nich ne. A právě toto jsem se naučil. Že skromnost nebo pokora by neměly zakrývat to, co umíte. Váš dar světu může být právě moudrost, ale není důležitější než třeba zpěv.
 
Oblíbil jste si nějaké jedno konkrétní přísloví kmene Ntumu?
 
V jejich příslovích je mnoho vrstev informace. Jsou kouzelná právě proto, že vždy na vámi položenou otázku odpoví doslovně. Vy si třeba pomyslíte: „Ano, to zní dobře.“ A když je to vše, co jste hledali, je to vše, čeho se vám dostane. Avšak když pochopíte, že v tu samou chvíli, kdy vám dotyčný odpovídá na otázku, se obrací i na vás a zvlášť na vaši osobnost, a že vaše osobnost, vaše povaha to potřebuje slyšet, uslyšíte i to. A když pochopíte, že se za tou odpovědí skrývá i určitá univerzálnost, která se dá použít na spoustu jiných lidí ve spoustě jiných situací, všimnete si toho. Jak půjdete životem, pokaždé, když uslyšíte to přísloví, řekne vám něco víc. Slova se nemění, to vy se měníte.
 
A nyní otázka týkající se jmen v kmeni Ntumu. Jak se lidé v kmeni Ntumu jmenují, když mají více dětí?
 
Ano, takže například kdybych se tam narodil, jmenoval bych se Joseph a jako příjmení bych používal jméno svého klanu. Před jméno bych si přidal ještě předponu označující můj věk. Takto se rozlišuje, kdo mluví. Jestli mladík, nebo starší člověk. Kdybych neměl děti, byl bych stařík Joseph. V momentě, kdy bych měl děti, moje vlastní identita by přestala být důležitá. Protože moje děti jsou to skutečně důležité, v mých dětech spočívá hrdost mojí existence. Už by mi tedy neříkali Joseph, ale „otec Anisy, papa Anisa“. To by mně i všem ostatním připomínalo, že děti jsou to nejdůležitější. Na západě se naše děti jmenují po nás. V kmeni Ntumu se rodiče jmenují po dětech.
 
A co kdybyste měl dceru Anisu a ještě syna Josepha? Jak by vám v kmeni říkali, byl byste papa Anisa Joseph, nebo jednou papa Joseph a podruhé papa Anisa?
 
Říkali by mi i tak i tak, jednou papa Joseph a podruhé papa Anisa.
 
To je z mé strany všechno, moc Vám děkuji za rozhovor.
 
To bylo bezbolestné, i já děkuji.
 
 
 
Joseph Sheppherd se narodil v rodině kalifornských farmářů, od raného dětství se zajímal o odlišné kultury a náboženství. Vystudoval na kalifornské univerzitě a na univerzitách Cambridge a Oxford ve Velké Británii kulturní a lingvistickou antropologii. Podnikl mnoho cest do vzdálených pralesů a pouští v Střední a Jižní Americe, Asii a západní Africe, kde pobýval s různými původními národy Určitou dobu se podílel na podmořských archeologických výzkumech a byl kurátorem Etnografického a archeologického muzea Rovníkové Guinei. Posléze pracoval jako antropolog a projektový koordinátor na projektu „River Eagle Canoe“, který má za cíl oživit tradiční indiánskou výrobu kanoí.
 
Jedním z jeho zájmů je srovnávání výchovných metod různých kmenů a kultur, které navštívil, a jejich vlivu na komunitu. Joseph je autorem několika knih. Momentálně žije se svojí manželkou v Trnavě, kde se věnuje psaní a několika dalším pracem.
 
Letos se zůčastnil brněnské konference aktivní rodičovství , kde měl přednášku na téma Péče o děti v jiných kulturách
 
Zdroj:www.aktivnirodicovstvi.cz
 
 
Rozhovor s Josephem R. Sheppherdem na konferenci Aktivní rodičovství, 24.10.2009

(Autor otázek Pavlína M., Josepha zpovídala Mysinka.) 



©2018, SLEPIČÁRNA