login:
heslo:
přihlášení  (registrace)
neodhlašovat

 


Články

Zajištění bezpečného spánku, fyzicky i citově

"Už vaše dítě prospí celou noc?" na to se lidé často ptají čerstvých rodičů. Pravdou je, že většina dětí nespí celou noc. Prospaná noc bez vzbuzení je mýtus, který se přenáší z generace na generaci.
Miminka mají v noci stejné potřeby jako během dne – mají hlad, cítí se osamělá nebo mají strach, je jim příliš horko nebo zima.Potřebují vedle sebe milující rodiče, aby se cítila bezpečně i během noci. Je potřeba si uvědomit, že děti prochází různými vývojovými stádii, kdy spí delší časové úseky a nebo se různě v noci budí.
Mohou se budit kvůli noční můře, růstu zubů, nemoci, růstovému spurtu nebo když procházejí nějakým přechodovým obdobím. Děti jsou také velmi citlivé na stres rodičů, což může narušit jejich spánkové rytmy.
Rodiče mohou pomáhat svým dětem učit se, že čas spaní nebo odpočinku je čas, kdy jsme v klidu, jsme tiše propojení a bez starostí.
Rodiče, kteří jsou rozčarovaní častým buzením svého dítěte, kteří se kvůli tomu v noci nemohou vyspat, mohou být v pokušení zkoušet tzv "uspávací techniky", které doporučují nechat dítě plakat ve snaze "naučit" ho samostatně usínat. Nový výzkum naznačuje, že tyto techniky mohou mít škodlivé fyziologické účinky na dítě zvýšením stresového hormonu kortizolu v mozku. Tento hormon má potenciálně dlouhodobé účinky na emocionální regulaci, spánek a vzorce chování.
Dítě není neurologicky nebo vývojově schopno se samo utišit ke spánku takovým způsobem, který by byl zdravý. Ta část mozku, která pomáhá s uklidněním není dobře rozvinuta, dokud není dítěti dva a půl až tři roky. Do té doby je dítě závislé na svých rodičích, aby mu pomohli uklidnit se a naučit se regulovat jeho intenzivní pocity.

Opatření pro samostatný spánek

Je důležité si uvědomit, že samostatný spánek je poměrně nový. Tato praxe se vyvinula v západním světě až v posledních 100 letech.  Zde se to o to postaraly různé zdravotnické a profesní organizace, které odrazují rodiče od společného spánku s dětmi, neboť se obávají, že to přispívá ke zvýšení počtu úmrtí způsobeného syndromem náhlého úmrtí kojenců (SIDS). Přitom v jiných kulturách je společné spaní naprosto běžnou záležitostí a v některých se SIDS vůbec nevyskytuje. I v západním světě nový výzkum ukazuje, že společné spaní, když je praktikováno informovanými rodiči, může být bezpečné a prospěšné.

  • Reagujte tedy na potřeby svých dětí i v noci, stejně jako to děláte v  průběhu dne.
  • Prozkoumejte různé spací režimy a zvolte nejlepší přístup, který vám umožní reagovat i v noci.  Děti spí různě, způsob spánku má nespočet variací a je velmi individuální.
  • Zůstaňte flexibilní a chápejte, že je pro kojence normální a z hlediska vývoje vhodné, aby se budil v noci na krmmení a pokoušel se o kontakt.

Co je to společné spaní:
Mnohé pojmy související s dětským spánkem jsou používány zaměnitelně, což může vyvolat zmatek.  API (attachment parenting International) používá následující definice:

Společné spaní odkazuje na spaní v "těsné blízkosti", což znamená, že dítě spí na samostatném lůžku ve stejné místnosti jako rodiče. To zahrnuje používání postýlky, která má pouze tři stěny, čtvrtá strana zůstává otevřená a je přistavěná k posteli rodičů. Takové postýlce se někdy říká i "balkon".  Pro starší dítě to může zahrnovat spánek na samostatném lůžku ve stejné místnosti jako jsou rodiče, nebo dva a více starších sourozenců, kteří spolu spí v jiné místnosti.
Spaní v "rodinné posteli" popisuje režim spánku, kdy spolu členové rodiny spí na jednom velkém lůžku. Tato praxe se doporučuje pouze pro rodiny s kojenci a po dodržení bezpečnostních zásad.

Noční praxe

  • Noční rituály často pomohou všem odpočinout si od rušného dne a pomohou vytvořit zdravější spánkové návyky, bez ohledu na režim spánku.
  • Experimentujte, abyste našli způsob spánku, který bude nejvíce vyhovovat vám i vašemu dítěti a pamatujte, že každý uspávací rituál může trvat 30 minut nebo i hodinu a více.
  • Jak dítě roste a zraje, jeho spánkový režim se mění. Berte to s humorem a zůstávejte pružní.
  • Pomozte dítěti naučit se důvěřovat svému tělu, aby poznalo, kdy je unavené. Nenuťte dítě spát, když není unavené a nedržte ho vzhůru, když unavené je, jen kvůli dodržení rutiny.
  • Když přijde čas k tomu, aby mělo dítě svou vlastní postel, ujistěte se, že přechod je jemný a reagujte na jakékoliv pocity strachu nebo rozrušení.
  • Malé děti, které mají vlastní postel jdou často ochotně spát, když si s nimi rodiče lehnou a zůstanou s nimi, dokud nejsou velmi ospalé nebo dokud neusnou. Děti z této potřeby vyrostou, když jsou vývojově připraveny, a budou později rády chodit spát samy.
  • Starší děti se mohou ještě s radostí chodit k rodičům před spaním přitulit
  • Rodičovství ani společné spaní nejsou překážkou pro intimitu rodičů. Výběr místa a vhodné načasování zajistí, že rodiče mohou mít i nadále prostor a čas na společné intimní chvíle a nebudou miminkem rušeni.

a4_1.jpg


Zdroj: Attachment parenting international, Our Babies, our selves, Wikipedia



©2017, SLEPIČÁRNA CREW - KONTAKT